Než se pustím do Mezinárodního dne HR, chci nejdřív vzdát hlubokou poklonu všem rodinám, které přežily covidové období se ctí – a bez rozvodu. Protože když se vám v bytě sejde home office, dvě děti a návštěva u zubaře, dostanete flashback do těch slavných "lockdown" časů.
Úterky. To nejsou dny, které mám naplánované po hodinách – to jsou dny, kdy se jede na minuty.
Máme za sebou pořádný party týden – obě děti slavily narozeniny, jen čtyři dny od sebe.
Nevím, jestli je to náhoda, nebo si toho teď víc všímám… Ale vztek – možná až agrese – rodičů mi poslední dobou nějak víc bije do očí. A v podcastech i do uší.
Je to už víc než měsíc, co jsem si řekla, že začnu psát. Nebo spíš – že myšlenky na psaní blogu konečně hodím na papír. Popsala jsem své role, své "já" v různých situacích. A pak přišel takový fičák, že jsem všechny své role poctivě plnila – až na tu psací. Na tu nezbyl čas.
Tak kde všude může nastat krize? Krátká odpověď: Všude. Vždy. V každé roli. A klidně ve všech najednou.