Rozlučka se svobodou, ne moje teda

Byla to taková pěkná sobota. Celý den jsme strávili na Dni dětí na vesnici u manželových rodičů. Takže si asi dokážete představit, kolik energie jsem měla na večerní program – rozlučku se svobodou. Ne moji, samozřejmě. Tahle rozlučka byla totiž naplánovaná jako relax pro nás matky – v saunovém resortu. Ano, nádherný a nejlepší plán po celodenním běhání za dětmi. S otazníkem, že pak večer můžeme vyrazit ještě do baru, když bude síla a chuť. Chuť  byla, ale síla pak už ne :D.

Unavené, s vytahanýma rukama a kruhama pod očima, propoceným tričkem, jsme nasedly do auta. V komorním složení, ale s chutí na klid a ticho. Řidička bez sklenky v ruce, ale my ostatní jsme si cestou dovolily deci šampaňského. Už to působilo jako luxus.

Na místě nás přivítala oáza pro unavené matky: vyhřívaný venkovní bazén s přístupem rovnou k baru, nespočet saun, relax zóny, světýlek, vůní, ticho a Aperol Spritz v ruce. Prošly jsme si bazény, vyzkoušely saunové rituály, střídaly různé ochlazovací techniky – od ledových sprch, přes jezírka, až po můj osudný bazének s ledovou vodou. 

Odvážně jsem odhodila prostěradlo a skočila do vody. No, tedy… spíš pomalu lezla jako šnek, schůdek po schůdku. Udělala jsem v bazénku jedno kolečko a pelášila zpátky ven – jenže jak jsem lezla dolů pomalu, nahoru jsem to chtěla vzít hopem.

Natáhla jsem ruku pro teplý župan, ale podklouzla mi noha na mokré podlaze. Nahá, letící metr do vzduchu, jsem dopadla bokem a rukou na zem. Celá obnažená jsem zůstala ležet, modlíc se, ať nemám nic zlomeného.

Nakonec to odnesla jen moje hýždě a ego.

Ale co, matky vydrží hodně. I trapas na rozlučce se svobodou. Aspoň si na to vždy vzpomeneme.

Jo a jak jsem si na svatbu koupila tu sukni, co potřebovala, abych v pase ubrala aspoň 2cm, protože jsem neposlechla rady, že sukně má být na gumu přece, tak ta zůstane ve skříni na AŽ se to podaří a koupila jsem si rychle nové šaty.