V pátek jsme slavili ukončení sezóny na tenise "dopinknutou" a sobotu s nedělí jsme strávili na dvoudenním tenisovém turnaji v Praze. Počasí vyšlo – možná o pět stupňů méně by vůbec nevadilo – ale atmosféra byla parádní a děti spokojené. Tedy aspoň to starší. To mladší je prostě… mladší. A tak věrně doprovází staršího sportovce úplně všude.
Peru pračku za pračkou a koš k žehlení se plní a plní. Každý den tam něco přihodím, ale zázrakem se to nikdy nevyprázdní. A tak jsem si včera večer dala předsevzetí: Nekoupím si na sebe nic nového, dokud nevynosím všechno, co mám na léto ve skříni. Ani tílko navíc. Ani "jen jedno obyčejné tričko". Prostě nic.
Asi tak, jako se ve firmách na konci roku horečně finišuje, tak teď finišujeme my – před koncem školního roku. A to je, přátelé, úplně jiná liga. Jestli jsem si doteď myslela, že toho je hodně, tak teď už vím, že to předtím byla jen taková zahřívací rovinka – v režimu s jasně daným harmonogramem. Zato teď? Teď je to...
Po naražení zadku v saunovém světě, viz předchozí článek, ano i po týdnu to dost bolí a modřiny se vybarvují. Přišel náročnější pracovní týden. Do toho klasika – kroužky, školka, škola, práce, logistika. A aby toho nebylo málo, odložený mistrák v tenise, který bylo potřeba odehrát během týdne. No, co vám budu povídat – ještě o něco větší život ve...
Byla to taková pěkná sobota. Celý den jsme strávili na Dni dětí na vesnici u manželových rodičů. Takže si asi dokážete představit, kolik energie jsem měla na večerní program – rozlučku se svobodou. Ne moji, samozřejmě. Tahle rozlučka byla totiž naplánovaná jako relax pro nás matky – v saunovém resortu. Ano, nádherný a nejlepší plán po celodenním...
Upřímně musím říct, že není špatné sbírat ocenění v práci. A to první – Team Member of the Year – má ty největší grády.