Šestý týden = V kolotoči všeho

Další týden prázdnin zahajuji o rok starší. Přišel čas bilancování, možná i lehký závan krize středního věku… nebo jen výmluva, proč si dát dort k snídani a prosecco k obědu, nákupu krémů na vrásky... Od manžela jsem dostala hřejivé náplasti na bolavá záda, kvůli kterým jsem skuhrala celý víkend. 

Pracovní týden byl rozlítaný po pobočkách naší společnosti – v úterý na jihu Čech, ve středu na západě Čech. Do toho bylo potřeba logisticky vymyslet, kam s dětmi, protože, jako na potvoru, měl manžel začátkem týdne také služebku do Německa. Naštěstí si už babička s dědou stihli odpočinout po minulém hlídání a nabídli se znovu. Takže jsme stihli oslavit mé narozeniny… a pak se všichni rozprskli do různých koutů.

A když jsem byla najednou bez dětí i bez manžela – a ještě k tomu v cizím městě – bylo potřeba zahnat stesk pořádným jídlem. Jenže kde jsem skončila? V restauraci tenisového klubu. Takže jsem se vlastně cítila úplně "jako doma", zvuk úderů do míčků doprovázel celou večeři...

Čtvrtek už byl ve znamení naší známé klasiky – odpoledne na kurtech. Nejdřív mamči, pak děti. Už jsem tam vážně jako doma. Možná by mi tam na lavičku mohli už vyřezat mojí podobiznu, jméno a dát mi k tomu polštářek a slunečník.

V pátek po práci bylo na čase trochu zpomalit a dát 100 % pozornost rodině. Hodili jsme se do gala (to my rádi) a vyrazili na společnou večeři. I když… to naše "hození do gala" začíná být časově náročnější, protože už i děti najely na ladění barev, materiálů a doplňků. Holt, musím k vypravování přidat dalších deset minut navíc.

Po večeři jsme se ještě stavili "na terase domu". Stavba se pomalu posouvá – od bahna k základům. Prošli jsme si budoucí garáž (a já si už teď lámu hlavu, jak tam jednou zaparkuju), ložnici, pracovnu… děti byly trochu zklamané, že zatím nenašly své pokojíčky, ty jsou v patře, tak to si ještě dlouho počkají. A pak jsme si symbolicky postáli na místě, kde jednou bude terasa s výhledem do zeleně.

V sobotu jsme zahájili rodinným piknikovým brunchem u vody. Připravili jsme tousty, ovoce, zeleninu, jogurty, kafe do termosky a vyrazili na deku kousek za město. A víte, kam pak? Jasně že na kurty. Dali jsme si přespolední rodinný tenisový mač – poslední trénink pro syna před nedělním turnajem – a pak za odměnu celé odpoledne na bazén. Opálit ta bílá těla před dovolenou, abychom tam nebyli hned poznat, že jsme ti dovolenkáři začátečníci. Jediný problém je, že máme opálené i ponožky z tenisu a kluci dost i ta trička. My holky to máme lepší – střídáme tílka, tak to není tolik znát.

A pak přišla neděle. Tenisový turnaj v hlavním městě. Po skupině, kde emoce stříkaly na všechny strany, jsme už v duchu balili věci a chystali se domů. A hle – najednou půl třetí odpoledne a syn si veze domů pohár za druhé místo. Emoce se uklidnily a on předvedl neskutečný tenis, na který budeme dlouho vzpomínat.

A co nás čeká dál?

Sedmý týden prázdnin bude ve znamení příprav na nový školní rok – zkontrolujeme aktovku, s obavami vyndáme zapomenutou svačinu (to snad ne!), obnovíme kufříky na výtvarku a… mezi tím si ještě párkrát pinkneme, abychom nevypadli z tenisového rytmu. Pak už jen zkusit sbalit se na dovolenou, vyrazit a být týden offline – od práce, od sociálních sítí, od stavby.