Čtvrtý týden = Týden za odměnu

Když babička s dědou nabídnou, že si na čtyři dny vezmou děti, neváháš ani vteřinu. Ani nemusíš přemýšlet. Je to něco jako záchranný kruh, který k tobě letí, když se topíš v rodičovském chaosu. A my jsme přesně tohle potřebovali.

V úterý večer po práci jsem měla svoji hodinu tenisu – a světe div se, přijel pak i manžel. Ne sice s květinou, ale s raketou v ruce. A zahráli jsme si spolu. Jen my dva. Bylo to, jako bychom se na chvíli vrátili o pár let zpátky, do doby, kdy jsme ještě řešili maximálně to, kdo bude podávat.

A přesto… stejně jsme nakonec volali dětem. Protože nám chyběly. Protože jsme jim chtěli říct, že na ně myslíme. Že jsme bez nich na kurtu… a je nám trochu smutno.

Je zvláštní, jak rychle se dá zvyknout na klid, ale zároveň jak moc v tom klidu chybí jejich hlásek.

Ve středu jsme jeli oba s manželem spolu do práce. A už to samo mělo takový zvláštní, skoro slavnostní nádech – žádné ranní dohady, kdo si vezme jakou pastelku, žádné honění za svačinou nebo zapomenutým baťůžkem. Prostě jen dva dospělí lidé, kteří vyrazili do práce. Luxus.

A večer? Rande jako za mlada. Domluvili jsme si sraz u restaurace – ano, opravdu sraz, jako když jsme spolu ještě neobývali stejnou domácnost – a dali si večeři v klidu. V klidu! Bez nutnosti krájet jídlo někomu jinému, utírat rozlitý džus nebo řešit, kdo si sedne k oknu. A pak kino, kde teda kvalita filmu nebyla uplně Top, ale ten večer Top byl.

Seděla jsem tam a skoro jsem si připadala jako na koncertě Coldplay – jen s tím rozdílem, že manžel byl vlastní, ne cizí. A navíc bez skandálu, který teď plní titulky bulváru.

👉 A co vy?

Umíte si užít chvíle bez dětí naplno, nebo vám stejně hned začnou chybět?

Kdy jste naposledy zažili rande "jako za starých časů"? A připadali jste si u toho taky trochu cize, nebo hned jako ryba ve vodě?
A samozřejmě, telefonát s babičkou. Voláte, ptáte se, jak to jde, a ona sladkým hlasem říká: "Ale jo, všechno je v pořádku, neřešte, užívejte si." A v tom se v pozadí ozve ten známý dětský hlásek:

"Nooo, mami… segra tu křičela… a mami, já jsem včera moc neposlouchal…"

Takže víte, že idylka to úplně nebude, ale babička dělá, že je všechno růžové. Protože vám přece nebude kazit ten vzácný klid, který máte.

O čem bude pátý týden prázdnin? Přece o tenise!

Pátý týden prázdnin je jasný – tenis, tenis a zase tenis. Děti mají celý týden kemp – každý den na kurtu, s raketou v ruce, zpocení a (snad) i spokojení. Já? Pracuju. 

A o víkendu? To si dáme dva tenisové turnaje, dvě místa. Jeden na domácí půdě, druhý v hlavním městě. Léto. Děti sportují, rodiče makají.