Akce „Šetřím na cihly“, ale komplikují to prázdniny

Peru pračku za pračkou a koš k žehlení se plní a plní. Každý den tam něco přihodím, ale zázrakem se to nikdy nevyprázdní. A tak jsem si včera večer dala předsevzetí: Nekoupím si na sebe nic nového, dokud nevynosím všechno, co mám na léto ve skříni. Ani tílko navíc. Ani "jen jedno obyčejné tričko". Prostě nic.

No… jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Z letošního léta budu tak mít asi už pátý rok po sobě fotky ve stejných šatech.

Rozhodnutí padlo a já to vzala vážně. Strávila jsem dvě hodiny žehlením, což je u mě spíš sváteční disciplína než běžná rutina – dalo by se říct akce jednou za kvartál. A to ještě pěkná hromada zbyla!

Ale světe div se – nejenže jsem si připomněla, co všechno vlastně v šatníku mám, ale obnovila jsem šatník i manželovi. Ráno se podíval do skříně a s údivem pronesl:

"Ty jo, já úplně zapomněl, že tohle tričko mám!"

A já jen s úsměvem odpověděla:

"To víš, takový dárek k výročí. 😄"

Ano, výročí svatby jsme letos pojali hodně pragmaticky. V tom shonu každodenních aktivit – mezi školkou, prací, domácností a nekonečnými seznamy "to do" – nebyl čas na žádné velké oslavy nebo překvapení. Tak jsme to vzali po našem – celá rodina jsme si vyrazili večer na večeři. Jen tak, v týdnu, bez plánování. Ale spolu. A to je pro mě stejně ten největší dárek.

Poslední týden před prázdninami

Učitelé jásají, maminky pláčou...

Výplata padne na příměstské tábory a další nezbytnosti pro přežití dvouměsíčního letního maratonu. A to jsme teprve na začátku.

Školní rok se uzavírá, ve třídách už se neučí, a děti nosí domů výtvory, které už není kam dávat, diplomy a batohy plné věcí, co přes celý školní rok nashromáždily. A doma? Doma začíná logistický freestyle.

Kdo kdy kam půjde, kdo kdy hlídá, kdo vezme dovolenou a kdo si v práci bude hrát na "home office" s dítětem za krkem.

Jo, léto je před námi. A i když nás to bude stát nervy, peníze, organizaci, těším se. Na pomalejší rána. Na večery venku.

Na to, že čas se na chvíli natáhne. Aspoň trochu.