Ve vedlejší roli - Víkendový architekt nr. 3
Loňský článek Nestíhačka pokračuje… Slowdown nefunguje...
Je skoro k neuvěření, že přesně před rokem se poprvé koplo do země. Tedy ne že bychom stáli na pozemku s krumpáčem v ruce my, od toho jsme měli stavební firmu. My jsme se specializovali spíš na disciplínu zvanou "stresování na profesionální úrovni".
Začátek měl, jak už to tak bývá, několik drobných komplikací. A slovem "drobných" myslím takových, kvůli kterým jsem byla přesvědčená, že se dokončení domu nedožiju. Každý telefonát znamenal potenciální katastrofu, každý e-mail novou životní zkoušku a každá návštěva stavby další důvod googlit "jak přežít stavbu domu a neztratit rozum".
A dnes? O rok později chodím po podlaze našeho domu. Dívám se přes ochranné fólie do zeleně. Dobře, technicky vzato nejdřív do bahna a teprve za ním do zeleně. Ale i to se počítá. Protože kde je dnes bahno, tam bude jednou trávník. A kde byly před rokem nervy, tam je dnes pocit, že to celé možná opravdu nebyl úplně šílený nápad.
Nastal čas vybrat finální vzor podlahy. Což je něco jako výběr finálních obkladů do koupelen, jen o level náročnější, protože podlaha se na rozdíl od koupelny nenápadně vetře úplně všude a bude ovlivňovat vzhled celého domu.
Je to jedno z těch rozhodnutí, která vypadají jednoduše. Vždyť je to jen podlaha. Pak ale otevřete katalog a zjistíte, že existuje asi 50 odstínů dubu, z nichž každý se liší tak nepatrně, že to běžný smrtelník nepozná, ale vy najednou vidíte zásadní rozdíl mezi "medovým dubem", "přírodním dubem", "teplým dubem" a "dubem, který vypadá úplně stejně jako předchozí tři".
Já mám naštěstí jasno. Tedy alespoň zatím. Teď už zbývá jen drobnost – správně motivovat zbytek rodiny, aby dospěl ke stejnému názoru zcela dobrovolně a bez pocitu nátlaku.
Akce "uzamkneme celý dům garážovými vraty" dopadla na jedničku. Vrata jsou na místě, barva krásně ladí s okny a celý dům najednou působí nějak dokončeněji. Jako by si konečně oblékl všechny části outfitu a nebyl už jen rozestavěný teenager v ponožkách.
A protože ve stavebním projektu nesmí nikdy nastat období klidu, plynule jsme přešli do další etapy.
Pracovní název: Najdi auto pro pětičlennou rodinu a nezruinuj rodinný rozpočet.
Momentálně jsme ve fázi intenzivního internetového výzkumu, což znamená, že po večerech porovnávám kufry aut, rozměry zadních sedaček a sleduji videa lidí, kteří do kufru skládají kočárky s vážností, jako by šlo o přistání na Měsíci.
Požadavky jsou přitom úplně skromné: tři dětské sedačky vedle sebe a bezpečně, kočárek, tenisové tašky (nevozím hokejisty), menší nákup, hezký design (nebo alespoň lehce hezký), rozumná cena a ideálně auto, se kterým zaparkuje i žena/ unavená matka bez nutnosti absolvovat kurz řízení autobusu.
Jednoduché, ne?
Po několika týdnech zjišťuji, že automobilový trh nabízí v zásadě dvě možnosti. Buď si koupíte praktickou krabici na kolech, která pojme půlku domácnosti, ale při pohledu na ni ve vás zemře poslední zbytek radosti. A i když to zvenku ještě docela jde, uvnitř je to prostě plastová dodávka.
Nebo si vyberete nádherné rodinné auto, které splňuje všechny požadavky, jen stojí asi tolik co další menší dům.
Takže pokračujeme v hledání bájného tvora, kterému se říká rodinné auto za normální peníze. Zatím existuje asi ve stejné kategorii jako jednorožci, levné stavební materiály a řemeslníci, kteří mají čas hned příští týden.
Obrázek čistě ilustrativní, vytvořený AI.
Další kapitolou pro šedivé vlasy jsou zase a stále úřady. Místa, kde jsou modernizace a digitalizace zřejmě sprostá slova.
Akce: odkup části pozemku od souseda.
Na první pohled jednoduchá věc. Geodet zaměří, do smlouvy se nakreslí nová hranice, podepíše se pár papírů, zaplatí se a člověk získá o kus více trávy na sekání.
Realita je ovšem pestřejší. Geodet zaměří, pak následuje žádost o rozdělení a scelení pozemků, ke které se musí vyjádřit všichni dotčení sousedé. Takže začnete pátrat po lidech, které jste v životě neviděli, a obvolávat půl republiky. Až poté přijde na řadu katastr, vznikne nové parcelní číslo a teprve nakonec si můžete koupit to, co jste si mysleli, že kupujete už na začátku.
Akce: rozšíření příjezdové cesty podle schváleného projektu.
Na začátku dubna jsem podala žádost, ve které jsem detailně popsala technické provedení rozšíření již existujícího příjezdu tak, aby odpovídalo schválenému projektu. Součástí byly také souhlasy a vyjádření všech dotčených orgánů.
A výsledek? Polovina června a informace nula. Žádné vyjádření, žádná výzva k doplnění, žádný dotaz. Prostě ticho. Člověk si pak říká, zda je problém v žádosti, nebo jen v tom, že někde leží ve správné hromádce označené "až bude čas".