Šestý týden = dva volné dny na mateřské
Šestý týden = V kolotoči všeho - Loni to byl asi větší kolotoč, víc akcí a víc výletů. Letos jsou ty prázdniny takové v mnohem pomalejším tempu. A upřímně? Asi to tak teď potřebuju. Přeci jen jsem zase o rok starší a hlavně už jsem v závěru třetího těhotenství, takže energie není úplně nekonečná. Takže letos méně honění zážitků, více odpočinku, bazénu po práci, zmrzliny v mrazáku a obyčejných dnů doma.
Letos je to se mnou vážně nějaké pomalejší. Nebo spíš… já mám pocit, že jedu pořád naplno, jen moje tělo už má úplně jiné tempo.
Zatímco dřív pro mě byla běžná chůze kolem 10 minut na kilometr, teď se snažím a stejně jsem skoro na 20 minutách a tepovka má pocit, že běží maraton. Každý kopeček je výzva.
S dětmi bych přitom tak ráda podnikala víc dobrodružství. Moje představa dobrodružství se teď trochu změnila. Neřeším, kolik kilometrů ujdeme nebo co všechno objevíme. Největší dobrodružství je ujít pár kilometrů a mít jistotu, že po cestě bude toaleta.
Je to vlastně docela vtipná připomínka toho, že každé období má svoje tempo. Teď je to prostě pomalejší verze mě. Už se těším na dobu, kdy zase budu dětem stačit!
Moje letní must have pro přežití...
Ledová káva s extra ledem – moje malá záchrana na zahnání únavy po probdělých tropických nocích. Protože když se v noci střídá horko, hledání pohodlné polohy a několik návštěv toalety, ráno je káva skoro stejně důležitá jako slunce.
A samozřejmě moje děti bedlivě hlídají, kolik té kávy vlastně vypiju. Každý hrnek je pečlivě spočítaný a občas přijde kontrolní otázka, jestli už náhodou nemám kofeinu moc.
A samozřejmě pořádná dávka osvěžujícího vodního melounu. Protože už brzy bude ten největší "vodní meloun" z mého břicha. Zatím jsme ale pořád ve fázi medového melounu.
Dva dny opravdového volna na mateřské jsem využila naplno.
Rychlá kontrola u pana doktora a pak jsem se konečně pustila do sestavení kočárku, vyzkoušení adaptérů a vajíčka, abych měla jistotu, že všechno funguje tak, jak má. A protože hnízdící období jede na plné obrátky, přišla řada i na přípravu tašky k porodu a kufříku do porodnice.
Upřímně už nesleduji žádné "dokonalé" profily, kde nastávající maminky pořizují nové mom bags do porodnice a ladí každý detail do posledního puntíku. Tentokrát jedu hlavně podle zkušeností a toho, co se opravdu osvědčilo.
Něco pro malého na cestu domů, pro sebe pohodlné pyžamo, základní kosmetiku a hotovo. Make-up ještě zvážím, protože zkušenost z minulých porodů říká, že na líčení většinou opravdu není prostor. A na cestu domů? To jistí brýle, pohodlné oblečení a hlavně ten pocit, že jsme to zvládli.
Vrhla jsem se i na přípravu věcí do školy pro oba školáky.
Dokud mám ještě sílu, raději to řeším teď, než abychom to pak honili na poslední chvíli mezi kontrakcemi.
Kontrola oblečení, doplnění výtvarného kufříku a objednání nové aktovky pro našeho třeťáka. Vybavení aktovky pro prvňačku.
A letos je to vlastně trochu speciální – zatímco jedny věci chystám do porodnice pro miminko, druhé už připravuji na nový školní rok. Srpen u nás letos jede opravdu ve velkém přípravném režimu. Nějak mám pocit, že si letos musím všechno nachystat dopředu, protože kombinace prvňačky, třeťáka a miminka bude úplně nový level organizace a do toho stále práce a koordinace stavby.
No a na stavbě? Už se pomalu rýsují koupelny.
Musím říct, že z výběru dlažby mám obrovskou radost. Myslím, že tohle se nám opravdu povedlo a už se těším, až uvidím celý výsledek pohromadě – s umyvadly, bateriemi a všemi detaily, které z toho udělají skutečný prostor, ne jen prázdnou místnost.
A moje srdcovka? Nika u vany. Konečně místo, kam se vejde sklenka vína, něco na zub i pořádná hromada hraček. Nebudu muset dělat priority mezi relaxem a dětským koupáním – a to je v rodinné koupelně vlastně malý sen.