Zpátky do režimu – Zpět k mým životním rolím

V hlavní roli: máma, co se těší, až děti naskočí zase do institutů

Hola hola, škola volá. Věta, kterou jsem jako dítě od rodičů bytostně nesnášela, a přesto jsem ji letos 1. září hned ráno s potutelným úsměvem sama použila.

První školní den byl spíš taková zahřívací jízda – jen pár hodin, abychom děti uvedli zpátky do rytmu. My s manželem jsme si ale ten čas vychutnali naplno. Stihli jsme si dát ranní kávu a dokonce i vejce benedikt. Po uplynulém týdnu, který byl všechno možné, jen ne odpočinkový, to byla malá oáza klidu. Ty dvě hodiny volna se zdály jako malý zázrak.

Ale od 2. září už začal opravdový režim. Budíčky, školka, škola, práce, kroužky. Návrat k rozvrhům, rozpisům a věčnému přemýšlení, kdo, kdy, kam a s kým. Najednou je pryč to letní "všechno se nějak zvládne" a nastupuje každodenní logistika.

Ve vedlejší roli: manažer logistiky, co by si zasloužil extra bonus

První úspěch v mé roli rodinného manažera logistika je rozplánovaný diář – všechny kroužky, všechny termíny. Každý den se tam něco děje, některé dny budou náročnější než jiné, ale zvládli jsme to loni, zvládneme to i letos. Stále jsem věčná, za možnost zkráceného úvazku v práci a možnosti využívat home offiice, protože jinak si tento režim nedokážu představit fungující. Nebo mi mamči na full time řekněte jak to dáváte?  

Druhý úspěch je ten, že syn bude dál chodit na doplňkový sport – fotbal. Chtěli jsme, aby sportování v jeho věku nebylo jen jednostranné, což tenis je. Po prázdninové pauze, kdy se věnoval jen tenisu, se mu na první trénink šlo trochu ztěžka, bez velkého úsměvu. Ale po pár kopnutích do míče už to byl zase on – a po tréninku sám řekl, že ho to baví a chce pokračovat.

Třetí úspěch beru to, že dcera sice pověsila tenisovou kariéru v pěti letech na hřebík, prý jako Petra Kvitová končí, tak i ona, ale sportovně strádat nebude. Dál se bude věnovat tanci a jako předškolačku ji čekají i aktivity jako plavání a "aktivní školička". Myslím, že pohybu bude mít až až. A třeba si se mnou někdy pinknout půjde.

Čtvrtý úspěch je, že jsem si i já v diáři našla prostor na tenis s mamčama – snad nám to aspoň v září vydrží. Navíc se mi podařilo zařadit ranní procházky před prací, kdy mám konečně prostor poslechnout si nějaký zajímavý podcast, teď to byl opět tematicky pracovně z oblasti HR a to Podcast HR Espresso tentokrát s Kateřinou Lukášovou - https://www.deloitte.com/cz-sk/cs/what-we-do/hr-espresso.html

Ve vedlejší roli: víkendový architekt, co by využil ten bonus

Přišla první faktura. No co si budeme – za ten půl metr nad zemí, co tam zatím kouká, je těžké smířit se s tou cifrou, ale asi to tak prostě bude. Budu věřit odborníkům.

Trochu náročné je pro mě teď řešit návrh koupelen, aby pánové ve fázi hrubé stavby věděli, kudy mají vést rozvody. Jenže když tam zatím vidím spíš spaní pod širákem a sprchování kapkami deště, působí to celé trochu surrealisticky.

Ve vedlejší roli: lékař – vypadá to na přidání atestace

A toho, čeho jsem se celé léto děsila – že přijdou nějaké nemoci – se nakonec dočkáváme. Jen si počkaly na první víkend po začátku školy. Všechny ty breberky od dětí se zřejmě daly dohromady a udeřily najednou. V sobotu odpadl syn a v neděli se přidal manžel. Holky zatím držíme, ale otázka zní: jak dlouho ještě odoláme?