Ve vedlejší roli - Manželka

Bez něj by to nebylo ono

Píšu ve vedlejší roli manželka, ale ono – nebýt manžela – tak nejsem ani máma. Teda, jako… jde to i bez manžela/partnera, ale upřímně obdivuju každou maminku samoživitelku a všechny rozvedené rodiče, kteří péči o děti zvládají se ctí. Protože i v sehraném manželském tandemu ta výchova dá zabrat.

Už je to víc než 17 let, co to mezi námi zajiskřilo – a stále jiskří, občas zaskřípe. 17 let co jsem ho oslnila svým bílým sakem, úsměvem na tanečním parketu maturitního plesu, neustálými dotazy, zda má svačinu navíc a nakonec prostě při přání k svátku vzala odvahu a bylo.

Deadline lásky: Buď prstýnek, nebo single life

Zvládli jsme spolu projít střední školou, dostat se na vysokou, přežít dvě odloučení při studiu v zahraničí i naopak intenzivní měsíce v Americe. Pak společné bydlení, sestavování ne jednoho nábytku z IKEA a já jsem po devíti letech vztahu usoudila, že je čas začít nenápadně – a pak už dost nápadně – ukazovat prstýnky a svatební šaty.

Nejdřív jsem se začala trochu podezřele dlouho dívat do výloh zlatnictví, lakovat si nehty na každý výlet mimo město. Nakonec jsem nastavila pomyslné ultimátum, do deseti let vztahu, buď anebo.

Naštěstí to vyšlo na "buďme spolu ve zdraví i nemoci, dokud nás nic nerozdělí." Třeba krize středního věku, kolegyně nebo kolega v práci – jak to bohužel občas v našem okolí bývá.

Máme před sebou další zatěžkávací zkoušku – stavbu domu. A to je, jak jsem slyšela, pořádný test nejen pro nervy, ale i pro vztah. Už jsem slyšela tolik životních příběhů na téma "stavba domu a následný rozvod", že by z toho šla udělat samostatná rubrika v časopisech pro ženy.

Kolega vyprávěl, jak si soused začal s projektantkou a teď v tom snovém domě bydlí s ní, asi si ho naprojektovala eňo ňůňo. Nebo další příběh, když manžel trávil všechen čas v práci, pak na stavbě, a když konečně bylo hotovo, zjistili, že spolu vlastně vůbec neumí být. No a pak jsou příběhy, kdy si žena během nekonečných měsíců osamoceného rozhodování o podlahách, barvě omítek a typu klik našla chlapa, který s ní ten čas trávil. A to nemluvím o těch, kteří se rozhádali kvůli každé zásuvce a nakonec zjistili, že postavili sice krásný dům, ale ne pro sebe.

Takže co my? My jdeme do toho! Máme pevný vztah, už jsme zvládli dost, tak snad to ustojíme. Tak nám držte palce! A kdyby se nám ten dům náhodou nepovedl, třeba o tom aspoň napíšu knihu – nebo aspoň pár vtipných článků na blog.