Ve vedlejší roli - Manažer logistiky

Žonglování mezi rolemi: Když chce máma, manželka i pracující žena zazářit

Dát všem svým rolím prostor "zazářit" začíná už u plánování a logistiky. Stihnout péči o děti, domácnost, manžela, práci… a někde mezi tím si občas i zacvičit. Kroužky dcery i syna ve stejný čas, ale každý na jiném konci města? To je už jen taková třešnička na dortu.

Když jsem si kdysi představovala, jak budu všechno zvládat, měla jsem v hlavě obrázek dokonalého time managementu, kde všechno krásně klape. Realita? Mám pocit, že spíš než dokonalým plánovačem jsem krizovým manažerem na plný úvazek. O to větší tlak na mě a můj tlak na děti, protože vyloženě nesnáším nedochvilnost.

Multitasking na úrovni kouzelníka

Ráno začíná závodem s časem, neb můj tlak v hlavě na nedochvilnost je děsivý – sbalit školní tašku, připravit svačinu, rychlá snídaně, vyčistit zuby, tour de školka a doufat, že dneska je ten den, kdy po spa je OK a bude to rychlé. Protože když to OK není, nastává nasazení role diplomata a vyjednávače – a ten ne vždy ráno funguje na sto procent, což občas lehce zkomplikuje situaci.

Když všechno klapne a záleží na tom, jestli jedu do práce, nebo mám home office, snažím se vmáčknout aspoň rychlý 20 minutový výklus – není čas ztrácet čas.

V práci přepínám do jiného módu – soustředit se na úkoly, schůzky, aby vše šlo jako po másle, spolupracovníci byli spokojení (protože to je přece People Care), vedení bylo spokojené a já měla radost, že je za mnou něco vidět.

Ale zároveň v hlavě udržet checklist domácnosti: v kolik koho kde vyzvednout, kdo má jaký kroužek, jaké oblečení a vybavení na něj potřebuje – protože máme kroužky skoro každý den a někdy i dva ve stejný čas.

Odpolední štafeta pokračuje

Další kolo začíná – vyzvednout děti ve správný čas, vzít správnou tašku na kroužek, držet palce u každého úderu do míčku, zamávat a zvednout palec po každé odcvičené sestavě na oblíbenou písničku, protože chci být u toho a vidět jak se posouvají a mají z toho pohybu radost.

A k tomu manžel, který si taky zaslouží být víc než jen součást kalendáře. Aneb: "Co děláš příští středu ve 21:15?" Vypadá to, že máme oba volno v diáři!

A kde jsem v tom já?

Mezi tím vším by měla být i chvilka pro mě – což v praxi znamená, že pokud zvládnu jít na cvičení, cítím se jako vítěz dne. Ale i ta chvilka ticha večer, kdy si konečně sednu s a jen tak vypnu, má svoji hodnotu. Nebo i to, že v klidu napíšu stránku na blog.

Někdy mám pocit, že skloubit všechny role je jako řídit orchestr, kde každý nástroj hraje trochu jiným tempem a občas je navíc pěkně rozladěný. Ale když se to povede, ten pocit stojí za to. 

I když… někdy bych si ráda vzala den volna od všech rolí najednou. Možná to znáte taky? Jak balancujete mezi prací, rodinou a časem pro sebe?