Ve vedlejší roli - HRka
Kariéristka? Máma na full-time? Za mě ideální kombinace… pokud to jde.
Krásně to řekla Zuzana Čaputová ve svém prvním projevu po zvolení prezidentkou Slovenska: 'Já jsem v první řadě máma, a tou chci zůstat, kvalitní mámou.' A přesně tak to cítím i já. Ano, chci být dobrou HRkou, kolegyní, ale především chci být mámou – a to nejen mámou 'na přežití', ale mámou, která je přítomná, vnímavá a zvládá skloubit všechny role srdcem."
Moje cesta do světa HR začala už během vysoké školy, kdy jsem si při studiu přivydělávala na part-time. Po dokončení školy jsem plynule přešla na full-time, čtyři roky se věnovala práci naplno, a pak přišel další velký milník – svatba. Všechno šlo krásně hladce, a tak jsem záhy otěhotněla, za což jsem věčná.
Pak přišlo loučení a odchod na tu "dovolenou".
Slovo mateřská dovolená by se mělo zakázat. Protože dovolená to rozhodně není. Nespíte, jíte, když dítě dovolí, brečí on nebo vy, nebo oba najednou… Každopádně jsem měla štěstí – i během mateřské jsem zůstala v kontaktu se svou firmou a občas vypomáhala s administrativou. Jak dítě rostlo a já měla o něco více prostoru, mohla jsem si dovolit navyšovat pracovní kapacitu a držet ten work-life balance.
Pak jsem otěhotněla podruhé... plánovaně, na první pokus, na narozeniny.
Dvě děti, práce a chaos
Najednou jsem byla mámou dvou dětí s věkovým rozdílem pouhé dva roky. A upřímně? Byl to masakr.
Snažila jsem se pracovat aspoň pár hodin za měsíc, ale doma to často připomínalo bojovou zónu. Občas jsem netušila, komu dávám jakou plenu, kdo má jaké mléko či příkrm, kdo má spát – ale já to rozhodně nebyla. Tady přesně nastal, ten čas, kdy jsem práci úplně přerušila na pár měsíců.
Čas plynul jako voda, malý začal chodit do dětské skupiny, pak do školky a tehdy, jednoho večera před Vánoci, s trochou svařáku v hlavě, jsem se odhodlala k zásadnímu rozhodnutí. Od září malá také nastoupí do dětské skupiny a já se v říjnu vrátím do práce na půl úvazku.
Plán vypadal skvěle. Šéf tehdy souhlasil, v létě jsem postupně zintenzivnila spolupráci a všechno šlo přesně podle představ. V září obě děti školka a dětská skupinka... Obě spokojené, co víc si přát.
A pak přišel konec září.
Návrat do práce? Haha, ne tak rychle!
Horečka. Rýmička. Děti nemocné.
Člověk si to v hlavě krásně namaluje – v říjnu odhodím tepláky, nahodím business casual outfit a s úsměvem vyrazím do kanceláře. Realita? Zůstala jsem v teplákách, s oběma dětmi na home office a absolutním chaosem kolem.
V tu chvíli jsem musela přepnout do role krizového manažera. Omluvit se všem, říct "Sorry, ale jsem máma na prvním místě" a přijmout, že plán je jedna věc, ale život si stejně vždycky udělá, co chce.
Takže práce a mateřství? Jde to skloubit? Ano. Ale ne vždy tak, jak si to člověk představuje. Je to kombinace plánování, flexibility a občas i čistého přežívání. Ale i přes všechny ty náročné momenty bych neměnila. Protože vím, že i když občas musím v teplákách zůstat doma, mám možnost být jak máma, tak HRka – a to je pro mě ta nejlepší rovnováha.
Tip na závěr:
Obdivuji Andreu Bohačíkovou a její M.arter, která bojuje za to, aby zkrácený úvazek a flexibilní práce pro maminky a tatínky byl standard, ne výjimka, za kterou já jsem svému zaměstnavateli vděčná.
Rodičovství není brzda pokud nechceš