Jdeme do finále? Poslední měsíc v bytě?

Hlášení ze stavby...

Blížíme se do finále. Výběr venkovní dlažby byl akcí na víc než tři týdny. Takhle dlouho jsme snad ještě nikdy nic do baráku nevybírali.

Jenže když už jsme konečně vybrali dlažbu 60 × 60 na terasu, zjistili jsme, že ve stejném designu není k dispozici rozměr 120 × 60 na chodník. Když se nám líbil nějaký jiný design, byl zase jen v rozměru 90 × 90. U chodníku jsem se tak nakonec vrátila k myšlence dlaždic uložených v kamínkách. Tak doufám, že nebudu litovat, až budeme kamínky nahrabávat zpátky pokaždé, když je malý cestou ven a zpět ochutná.

A do toho vybrat štěrk na okapový chodník… No, co si budeme povídat. Výběr je obrovský a dlažba přitom ovlivní celkový vzhled domu. Takže žádné "vezmeme tuhle a jedeme dál". Tady se prostě vybírá. A vybírá. A vybírá. Tak doufám, že jsme nepřebrali.

Mechanismus na vrata jsme zatím nevybrali. Desetimetrová vrata totiž úplně nejsou standardem. A když už člověk řeší, jak vrata otevřít, zjistí, že je potřeba vyřešit ještě dalších deset věcí, o kterých do té doby neměl ani tušení. Takže i tady jsme zatím ve fázi vybírání. Protože co kdybychom náhodou měli hotovo moc brzo, že jo.

Spotřebiče už jsou složené v garáži. A když píšu složené, myslím tím, že je tam máme. Při pohledu na pána z přepravní služby s cigaretou v puse, který táhl paleták a na něm plnou paletu našich spotřebičů, jsem měla docela obavy. Spotřebiče na paletě totiž tancovaly ze strany na stranu, po silnici i po zahradě. Ještě že přiběhli chlapi ze stavby a trochu je přidrželi. Jinak bych asi čekala, že lednička bude nakonec chladit maximálně příjezdovou cestu.

Podlahy leží, kde mají, dveře zatím leží v pokojích na zemi a čekají na usazení. Kuchyň snad do týdne bude taky tam, kde má být, a ne v truhlárně.

Už máme za sebou i návštěvu IKEA. Děti si vybraly postele a stoly, systém do šaten a my už jen všechno naklikali a nechali poslat do baráku. Teď ještě naplánovat víkendovou brigádu na sestavení nábytku.

Jen volný víkend vzhledem k fotbalům a tenisům vidím tak někdy v dubnu 2027, až bude po tenisové sezoně pauza. Tak to budeme muset asi zvládnout někdy mezi fotbalovými zápasy, s antukou nebo bahnem na botách. Případně o poločase nebo před tie-breakem.

Na sestavování jsem machr. IKEU dělám zásadně bez návodu. I když… Manželovu skříň jsem před 18 lety v jeho pokojíčku trochu zvorala. Dveře se zrcadlem jsem totiž namontovala obráceně. Pak jsem měla docela nervy, jestli půjde vyklachtaný šroub vůbec vyšroubovat a jestli při tom nepraskne sklo.

Ale jak vidíte, ani tahle zkušenost mě od montování bez návodu neodradila. Některé chyby člověka zkrátka nepoučí. A už se nemůžu dočkat, až se na to vrhneme s dětmi a ony si taky samy sestaví kousek svého pokojíku. Snad to tentokrát bude bez zrcadlových katastrof.

A úřady? Ty mi mezitím přidaly pár šedin ...

Myslela jsem, že už máme všechno za sebou a poslední třešničkou na pomyslném dortu bude kolaudace. A ono ne.

V červnu jsme se rozhodli odkoupit část sousedovic pozemku. To, že to čtvrt roku leželo na stavebním úřadě, jsem už nějak vstřebala. Že pak domluvit podpis u právníka ke kupní smlouvě taky nebylo ze dne na den, na to už jsem stihla zapomenout. Ale že po 21 dnech přijde z katastru zamítnutí zápisu? To už byl hřebíček do rakve.

Chyba se stala už u geodeta, který do plánu nezanesl něco ohledně věcného břemene ke kanalizaci souseda. Soused už mezitím na to, že tam nějaké břemeno má, dávno zapomněl. Přece jen je to 15 let a pozemek mu leží ladem. Katastr geodetovi plán schválil, stavební úřad po čtvrt roce taky, a pak na konci katastr zjistí, že tam to břemeno je, a zápis neschválí? Kocourkov.

No, tak snad se nám peníze z úschovy u právničky vrátí a celé to kolečko si na konci roku dáme ještě jednou. Protože proč bychom si to stavební finále nemohli trochu prodloužit.

Teď jen doufám, že kolaudace proběhne v klidu, pohodě a přátelské atmosféře. A že tady ta nepovedená akce s pozemkem paní úřednici nenaštve. Nerada bych si totiž ke kolaudaci přibalila ještě nějaké další překvapení.