Stěhování na dosah nebo ne?

V příštím životě budu stavební inženýr - je to až k neuvěření, ale po roce jsme konečně ve fázi, kdy stavba snad už finišuje a přichází na řadu zařizování. Kolaudace už snad není daleko a rozvodové papíry jsme za tu dobu řešili zatím jen asi dvakrát. Ale v tiskárně ještě nebyly a doufám, že nebudou.

Building Women Checklist, zkráceně moje BWC, by za ten rok měla tak tisíc položek. Takže jsem to vzdala hned někde u stropů a zůstanu u pracovního onboarding checklistu, který jsme v práci opravdu vyladili skoro k dokonalosti.

Podlahy finišují a vypadají perfektně. Dcera má teď místo obýváku taneční sál. Dveře čekají na dokončení podlah, světla leží v krabicích v garáži. Voda teče, protože mi přišla faktura za vodné a stočné. Elektřina taky funguje, tam zálohy taky narostly. Doufám, že si tam kluci ze stavby nenabíjejí telefony až moc často. 

Včera jsme konečně objednali všechny spotřebiče. Spoléhání na Dny Marianne nevyšlo, ale aspoň jsme měli připravené odkazy a jen klikali do košíku. Je zajímavé, jak si obchody hrají s cenami a pak na ně dávají slevy. Myslela jsem, že už se to neděje, ale děje, navyšování ceny a pak "slevové" akce.

Pračka, sušička, trouba, lednička, myčka, varná deska – všechno objednáno. Ještě zbývá dřez a baterie, příští týden finální doměření kuchyně a snad začátkem listopadu už budu zkoušet, jak se mi v novém prostoru bude připravovat bramborový salát na Vánoce.

Co je ale tak trochu oříšek, jsou zahradní úpravy.

Schválení rozšíření vjezdu trvalo celé léto, ale máme ho. Jen už nikdo moc nedomyslel, jak se budou otevírat ty dvě posuvné brány. Na papíře to vypadá jasně, ale realita je trochu jinde. Takže když už se nám podařilo vybrat auto pro pětičlennou rodinu, teď ještě musím vybrat dostatečně velká vrata, abych se do nich vůbec trefila. 

Myšlenku jedné velké brány jsem zavrhla hned, jak jsem si to začala krokovat přímo na pozemku. Ta představa, jak vyjíždím, mimčo brečí, velkáči se dohadují a do toho mě tlačí čas… to by nemuselo dobře dopadnout. A ještě se u toho trefovat do brány. Tak velkou pojistku nemám.

Do toho výběr dlažby kolem domu a na terasy. Původně jsem chtěla hezký chodníček s kamínky a v nich jen nášlapné dlaždice. Pak jsem si ale představila malého na odrážedle a kamínky létající vzduchem kolem oken… Ne, ne. Nakonec bude všude hezky pevná dlažba. Protože nervy mám jen jedny a čím víc se blížíme k finiši domu, tím míň jich zbývá.