Rodičovství a vztek?
Nevím, jestli je to náhoda, nebo si toho teď víc všímám… Ale vztek – možná až agrese – rodičů mi poslední dobou nějak víc bije do očí. A v podcastech i do uší.
🎧 13 hříchů rodičovství, díl 117 – Vztek, agrese a regulace emocí. - https://13hrichurodicovstvi.cz/117-vztek-agrese-a-regulace-emoci/
🎧 Rodičovská posilovna, díl 99 – O zvládání hněvu a vzteku rodičů. - https://www.rodicovskaposilovna.cz/audio-details/99-o-zvladani-hnevu-a-vzteku-rodicu-jan-vavra-a-evzen-novy/8305/
Téma, které se evidentně dotýká víc lidí. A já rozhodně nejsem výjimka.
Taky jsem jen člověk. A matka v jednom.
Nebudu tady tvrdit, že nikdy nekřičím, nevyhrožuju nebo v zoufalství nezkouším různé (a často dost šílené) taktiky. Jsou chvíle, kdy mě moje vlastní reakce zaskočí. Kdy vidím, jak mi ujíždějí nervy, a přesto to nedokážu zastavit. A pak přichází výčitky, lítost… a otázky, jestli to nejde jinak, a ono jde, v klidu se řeší vše lépe, jen ten klid v sobě najít... To je asi jako hledat jehlu v kupce sena.
Možná to znáš taky. Možná jsi teď v období, kdy se tvůj vnitřní klid schovává někde pod hromadou nedospání, stresu a tlaků každodennosti... Práce, děti, domácnost a k tomu všemu se blíží plavková sezóna – a já pořád ještě nemám "plavkové tělo". Sukně na svatbu v červnu má asi o dva centimetry méně v pase, než by bylo potřeba. A skvělá rada, že "sukně na gumu to jistí" od https://www.wazky.com přišla bohužel až po nákupu. No a pak buďte v klidu. Já to zvládám cca do 16 hodin pak nevím co se stane, klid vezme roha a přijde až ráno, ale jen když se pořádně vyspím.
Dneska je to celkem aktuální, ano občas jsem matka čarodějnice.
Dva odstrašující příběhy
V posledních dnech mě zarazilo chování některých rodičů. Až mrazivě.
První příběh se odehrál na tenisovém turnaji, kde hrají sedmileté děti. A bohužel – některým rodičům tam nejde o děti, ale spíš o vlastní ego a nesplněné sny.
Viděla jsem maminku, která po jednom zápase ani nevím jestli prohrál nebo vyhrál a jen to nebylo 6:0, chytla svého syna skoro pod krkem. Nepokřikovala – bylo to potichu, ale tónem ledové saně mu vyčetla, že je neschopný, že se bude muset učit, protože je "blbej", a že mu navíc nejde ani ten tenis…
Na tom turnaji jsem si vzpomněla na slova Mariána Jelínka – že tenis je jeden z nejhorších sportů pro děti. A to právě kvůli rodičům. A druhý důvod? Finanční náročnost, takže ten tlak na rodiče je vyšší a když nevidí vyhrané prize money na Roland Garros.
🔗 Blahobyt a úzkostliví rodiče ničí dětskou odolnost - https://isport.blesk.cz/clanek/ostatni/461101/blahobyt-a-uzkostlivi-rodice-nici-detskou-odolnost-slavny-kouc-jelinek-radi-co-s-tim.html
Druhý příběh se stal v čekárně u dětského lékaře. Otec tam několikrát plácnul svého syna přes zadek, držel mu silou nohy, aby je náhodou nezvedl na sedačku. Když se mu chlapec vysmekl a odběhl, chytil ho zpátky – téměř stejně jako ta maminka na tenise – pod krkem a držel ho na místě. V čekárně přitom strávili asi pět minut. A stihli toho víc než dost.
V takových chvílích si říkám – co asi ty děti zažívají doma, za zavřenými dveřmi? Když se jejich rodiče ani na veřejnosti nedokážou ovládnout…? Že to co slyším v podcastech, je bohužel stále téma v mnohých rodinách.