Půlroční bilancování - nad kávou
Šest měsíců je pryč a já si říkám, že je ten správný čas ohlédnout se zpátky za mým krokem začít "psát". Nejen proto, abych měla přehled, co vás na blogu baví číst, ale i proto, abych sama sobě připomněla, proč vlastně píšu. Půl roku sleduji, co vás (asi 5 stálých lidí :D) na blogu i na Instagramu nejvíc zajímá. Vidím sice jen měsíční přehled (víc si neplatím), ale i tak se z toho dají vyčíst zajímavé momenty.
Co vás nejvíc bavilo
Nejvíc čtený byl článek o dovolené – možná vás nalákala předpověď bouře Lucas nebo bouře u nás, možná fotky v plavkách, které jsem radši nedávala, kdo ví, dokonce mi i z hotelu psali, jestli mohou použít mnou sdílené foto. Rekord ale pořád drží základová deska, což mě vlastně nepřekvapuje. Stavba s sebou totiž nese hodně emocí a napětí. Velký zájem byl taky o začátek školy a školky – asi i proto, že je fajn si přečíst, že v tom všichni jedeme stejně. Děti, nemoci a život nás zkrátka nikdy nepřestávají překvapovat.
Instagram a spol.
Na Instagramu mi zobrazení ukazují 6,2 tisíce za měsíc. Což – když to nemám s čím jiným porovnat – zní vlastně docela hezky. Největší úspěch měl příspěvek o základovce (1,2 tisíce), hned za ním dovolená a návrat do školy. A to jsem ani nemusela ukazovat prsa.
V průběhu psaní a sdílení jsem změnila barvy. Původní "sépiový" vzhled už mě nebavil, chtělo to víc barev – do blogu i do života. A hned to působí svěžeji. Psaní je pro mě i o náladě, a barvy mi k ní teď prostě sedí víc.
Co se nepovedlo
Ráda bych častěji přidávala aktualizace o stavbě – protože právě ty vás nejvíc zajímají. Jenže realita je taková, že ne vždycky je co ukázat. A i když si říkám, že pravidelnost je klíč, s dětmi, prací a vším kolem se to prostě nedá mít úplně nalinkované. Navíc počasí v Čechách dává stavbě pěkně zabrat – plněná cihla nesmí navlhnout, a tak teď máme terasu plnou zásob, které jen čekají na svou chvíli. Výsledek? Piknik se proměnil spíš v kombinaci s bahenní koupelí.
Na druhou stranu – každé zpoždění má i svou výhodu. Máme víc času na doladění detailů, třeba koupelen. Takže když právě končí tenisová letní sezóna, naše "volné" víkendy věnujeme interiérům – zatím jen na papíře a při návštěvách SIKA a kavárně hned kousek.
Co bude dál?
Do dalšího půlroku si přeji, aby se mi podařilo zachytit nejen ty velké milníky, ale i malé, každodenní okamžiky, které náš život skládají dohromady. A pokud do toho přijde trochu víc stavby a míň bacilů, bude to úplně ideální.