První ocenění, na které se nezapomíná

Team Member of the Year

Upřímně musím říct, že není špatné sbírat ocenění v práci. A to první – Team Member of the Year – má ty největší grády.

Byla to taková ta klasika: Work & Travel v USA. Tři měsíce jsme makali v zábavním parku, kde jsme obsluhovali "kolotoče" – Round Up, Scrambler, Tilt-o-Whirl, Sky ride, Bumper cars a další atrakce a pak měsíc cestovali. Upřímně, práce to byla náročná. Zvedat americké děti a zase je vyndávat zpět chtělo pořádnou páru a pevná záda. Zvlášť když vidíte, jak dojedli druhou pizzu z Pizza Hut, zapili to litrem limonády a hned běželi na atrakce.

Ale nic, co by se nedalo zvládnout. Léto uteklo jako voda, a byl tu poslední večer, kdy se vyhlašovali nejlepší pracovníci. Každý týden jsme mohli získat ocenění Team Member of the Week, k tomu 10 dolarů navíc, to jsme postupně dostali asi všichni. Ale teď se mělo vyhlásit něco víc – Team Member of the Year 2011.

A najednou slyším své jméno.

Wow. Překvapení.

Šla jsem si pro ocenění a k tomu asi 100 dolarů navíc. Nutno podotknout, že jsme tam tehdy – před téměř 14 lety – jeli s mým manželem jako pár, co spolu tři roky randil.

Měla jsem radost. Přišla ke mně naše česká parta, kterou jsme tam to léto dali dohromady, a zatímco někteří gratulovali, od všech kluků jsem chytla pořádné "probodnutí očima". Nechyběly poznámky, že to bylo "o prsa", že oni přece makali víc, hlavně na Ferris Wheelu – a tam že z toho měli i mozoly, chudinky, ještě, že ne rýmu!

Ale už tehdy jsem si říkala, že nejde jen o fyzickou dřinu. Tohle ocenění je o práci s lidmi. O tom, že se usměješ, i když ti zrovna není do smíchu. Že umíš poradit, když se někdo na něco zeptá. A že prodloužíš jízdu na autíčkách, když není fronta, prostě protože můžeš a chceš těm lidem udělat radost.

A tak jsem si to ocenění odnesla s klidem a úsměvem – jako připomínku, že někdy není nejdůležitější makat nejvíc, ale makat nejlíp.

Moje druhá chvilka slávy (po 14 letech)

A teď – po 14 letech – přišla moje druhá chvilka slávy.

Po 12 letech ve firmě jsem byla na celofiremním reportování o stavu společnosti oceněna jako pracovník uplynulého kvartálu.

Musím přiznat, že to už nemělo takové grády jako tenkrát v Americe, když jsem stála na pódiu zábavního parku a přebírala ocenění Team Member of the Year. Nebyl tam ten šumící dav lidí, americká hymna ani sto dolarů do ruky, třeba přistanou na účtu. Ale i tak – tohle ocenění mě potěšilo úplně jiným způsobem.

Dostala jsem milé zprávy od kolegů i manažerů, pár pochval v chatu, několik vřelých poděkování napřímo… a možná to zní jako klišé, ale vykouzlilo mi to úsměv na tváři. V ten moment si člověk uvědomí, že to, co dělá každý den, má smysl a dopad.

Bylo to takové lidské, tiché ocenění. A přesto krásné.

Tak teď už jen vyhlížím tituly matka roku, manželka roku a kapitánka roku... :D