Nové vedlejší role - jen bez více času na ně

Naplánovat týden tak, aby se do něj vešla práce, škola, školka a všechny kroužky, už máme za sebou. Rozvrh je na papíře hotový, teď jde hlavně o to, zajet se do nového režimu.

Jenže hned na začátku přišla první zkouška – po fotbalovém turnaji syn odpadl, takže se všechny plány rázem přepnuly do módu "hlavně uzdravit dítě" a zbytek počká.

A tak se k tradiční roli mámy a logistiky přidaly i nové "vedlejší role". 

Tou první je rodinný lékař – protože bacily si začaly předávat štafetu hned od září, jak jsme měli celé léto celkem štěstí, tak teď nás to dohání. Jeden probdělý víkend tak vystřídal druhý a já si říkám: kde má člověk, nebo spíš matka (matka je totiž něco úplně jiného než člověk, jak by řekla moje kolegyně.), načerpat sílu? Obzvlášť když v týdnu je manžel na služebce a celá domácnost padne na mě.

Díky bohu – a díky mému vedení – za schválený home office. V těchhle dnech je to k nezaplacení. Nemusím řešit OČR, prostě pracuju, a mezi tím zvládnu dolít čaj, vyměnit kyblík, změřit teplotu nebo jen pochválit nové mistrovské dílo s použitím barev a kreslících technik. Protože přece ne Šikulkujeme, ale pozitivně motivujeme a rozvíjíme.

No a teď si držím palce, abych další týden už mohla plně vyzkoušet svůj perfektní rozvrh v praxi. Protože zatím to byla spíš teorie než realita.

Tou druhou rolí je zahradník – protože přece tam ty jablka nenechám shnít (i když jsem je tam dokázala úspěšně ignorovat posledních sedm let). 

Trochu jsem doufala, že touhle dobou už se budu procházet hrubou stavbou a kreslit si na zdi vypínače. Jenže počasí i všechny další okolnosti mají jiný plán a déšť posouvá nejen stavbu, ale i moje nervy.

Tak jsem si aspoň řekla, že o víkendu posbírám úrodu, co na zahradě máme – a hodí se to rovnou i do školky na podzimní akce. Předala jsem děti manželovi, oblékla se jako správný zahradník na rozkopanou zahradu, vyjela na pozemek… a přesně ve chvíli, kdy jsem vystoupila z auta, začalo pršet.

Nejdřív jsem rychle naházela pár jablek do papírové tašky, kterou jsem si strčila pod bundu. Ta se samozřejmě rozmočila dřív, než jsem došla zpátky k autu. Takže jsem si doběhla pro košík, ten trochu naplnila, a pak – promočená, špinavá, naštvaná a vyčerpaná – sedla do auta.

Místo vysněného poklidného odpoledne, kdy si vyčistím hlavu po celém týdnu, mě čekalo jen čištění bot a auta.

Ale alespoň jsem si večer v zprávách na Nově poslechla, že v Česku začíná sezóna jablek a podle ovocnářů bude sklizeň nadprůměrná, a to díky ideálním podmínkám. Tak tomu dám ještě příští víkend třeba ještě šanci.