V hlavní roli - MÁMA
Neříkali, že to bude takhle těžké…
Od malička byl můj největší životní sen mít rodinu a děti. Představovala jsem si, jaké to bude krásné – milující partner, šťastné děti, harmonický domov. Našla jsem si skvělého muže, vzala si ho a pak to přišlo. Nejprve jedno dítě, za dva roky další. A tehdy jsem pochopila jednu věc.
Proč se na těhotenském testu nepíše: "Gratulujeme! Ale bude to sakra těžké"?
Jakmile žena otěhotní, spustí se lavina rad, názorů a doporučení. Co jíst, co pít, jak spát, jak cvičit, jak správně dýchat… A to je teprve začátek. Po porodu přijde další informační smršť:
• Chovat, nebo nechat vyplakat?
• Kojení, nebo umělé mléko?
• Jednorázové pleny, nebo látkové?
• Vařit příkrmy doma, nebo kupovat hotové?
• Bio, nebo nebio?
Každý má svůj "nejlepší" názor a nebojí se ho říct. Ať se rozhodneš jakkoliv, vždycky se najde někdo, kdo tě přesvědčuje, že děláš chybu.
Jenže někdy, možná i dost často, je mateřství prostě jen den o přežití. Balancuješ mezi tím, co je "správné" a co ti reálně funguje. Snažíš se vyhovět všem radám, ale zároveň neposlouchat úplně všechny, protože by ti z toho praskla hlava.
A víš co? Děláš to dobře. Protože žádná univerzální pravda neexistuje – existuje jen to, co funguje tobě a tvé rodině.
Malé děti, malé starosti… velké děti? No, rodiče vědí.
Roky ubíhají jako voda. Ještě nedávno jsem řešila dudlíky, plenky a první příkrmy. Dnes místo toho kontroluji úkoly, poslouchám historky o školkových láskách a snažím se zvládnout výchovu dvou dětí, u kterých přesně platí to známé pravidlo: Malé děti, malé starosti. Velké děti… no, rodiče vědí.
Mateřství se mění s tím, jak děti rostou. Tam, kde dřív stačilo pochovat, zazpívat ukolébavku nebo nabídnout oblíbenou hračku, teď přichází složitější otázky. Jak nastavit hranice, ale nebýt příliš přísná? Jak podpořit jejich sny, ale zároveň je udržet nohama na zemi? Jak jim dát svobodu, ale chránit je před nástrahami světa?
Jsem vděčná, že mám možnost pracovat na zkrácený úvazek a moje práce je celkem flexibilní. Díky tomu můžu být s dětmi, vozit je na kroužky, povídat si s nimi o jejich radostech i starostech a hlavně se snažit z nich vychovat slušné, sebevědomé a laskavé osobnosti. Protože nakonec – co víc si může máma přát?
Tip na závěr:
Když už nevím kudy kam, tak sem rychle pospíchám: https://13hrichurodicovstvi.cz