Jarní prázdniny za námi! Jarní bych je nenazvala!

… aneb mlha přede mnou, mlha za mnou

Mít jarní prázdniny hned po pololetních bylo vlastně fajn. Tedy — fajn hlavně v tom, že přibyl den volna navíc. Jinak by se ale dalo říct, že s jarem měly společný jen název. Termínově pořád zima, pocitově hlubší zima a počasí si jelo úplně vlastní disciplínu.

Počasí? Totálně na prd. Takové to neurčité šedo, kdy nevíte, jestli je ráno, odpoledne, nebo už zase pondělí. Slunce zřejmě jen na home office. Výhledy žádné — mlha přede mnou, mlha za mnou, a kdybych se otočila, tak mě mlha pravděpodobně předběhne.

Hory letos nevyšly. Zimní kulisa bez zimní pohádky. Místo horského vzduchu jsme dýchali směs halového klimatu, tenisových míčků a energie z termosky.

Program byl ale jasný: tenisové sparingy, tréninky, turnaje. Skoro každý den. Ráno vstát, zabalit, přesunout, odehrát, fandit, čekat, přesunout, vybalit. Opakovat. Kdo říká, že prázdniny znamenají odpočinek, zjevně nikdy necestoval za sportem.

Na druhou stranu — rytmus to mělo. Disciplínu taky. A radost z každého povedeného míče větší než z celé předpovědi počasí dohromady.

Aby to nebylo jen o tenise, udělali jsme si i malý kulturní výlet do kina. Klasika – hromada popcornu, kelímek koly a pohádka k tomu. Samozřejmě jsme se pak večer divili, proč nemůžeme usnout, ale stálo to za to. Zootropolis 2 rozhodně doporučuji, byla to příjemná oddechovka a moc jsme si to užili.

Po dovolené přišla klasika – návrat do práce a pořádná nestíhačka. Několikrát jsem tak oběd zvládla jen v autě při čekání před školou a školkou. Ujídání na červené na semaforu zatím ještě neproběhlo, ale kdo ví, třeba na to taky jednou dojde.

A co stavba? Z komínu se sice kouří, ale z práce to asi úplně není. Konec února by se měl nést ve znamení osazování oken, což beru jako velký krok a celkovou změnu vzhledu domu. Střecha už je také v procesu (ikdyž na fotce to není vidět, zde bude plochá zatravněná střecha)  – krovy jsou na místě, takže teď už jen plechová střecha a můžeme se stěhovat?